Zhanobena je země svými obyvateli, neboť přestoupili zákony, změnili nařízení, porušili věčnou smlouvu. Proto pozře zemi prokletí, kdo v ní přebývají, budou pykat...
Z toho, co vidíme v celém světě, je zřejmé, že stojíme na prahu velkých a vážných událostí. Vše je v pohybu, převládá zmatek. Před našima očima se plní Spasitelovo proroctví o událostech, které budou předcházet jeho návratu: "Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě nebude konec. Povstane národ proti národu a království proti království, bude hlad a zemětřesení na mnoha místech."
Panovníci a státníci, muži na významných a zodpovědných postech i uvažující lidé ze všech vrstev vnímají události, které se dějí kolem nás. Sledují mezinárodní vztahy. Všímají si, jak všechny přírodní živly mocněji než kdykoliv dřív projevují svou ničivou sílu. Z toho všeho je zřejmé, že se svět nachází před globální krizí.

Smysl těchto událostí můžeme pochopit jen díky Bibli. V ní je dopředu odhalen obraz dějin světa i událostí, které teprve začínají vrhat své děsivé stíny. Až bude oznámen jejich příchod, země se bude otřásat v základech a lidská srdce se budou chvět strachem. (E.G.Whiteová: Od slávy k úpadku, 536.537)

Mocný Bože, děkuji Ti za Bibli, která mi pomáhá lépe se orientovat v této době. Děkuji Ti, že nemusím mít strach, ale mohu se opřít o Tvá zaslíbení.

Nebo tvé jest království, i moc, i sláva, na věky. Amen.
Ježíš řekl: "Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě nebude konec. Povstane národ proti národu a království proti království, bude hlad a zemětřesení na mnoha místech. Ale to vše bude teprve začátek bolestí" .
Kristovi následovníci nemají žít v obavě, že Bůh nechal zemi jejímu vlastnímu osudu. Sláva i moc patří Pánu, který uskutečňuje své vznešené záměry tak dlouho, až je dovede do cíle. V modlitbě, v níž Ježíš prosí o každodenní potřeby, učí své učedníky, aby nezaměřovali svou pozornost na moc a vládu zla, ale aby se raději dívali na Pána, svého Boha. Ten jediný je jejich Otcem a věčným přítelem, přestože vládne celému vesmíru.

Zničení Jeruzaléma je předobrazem konečné zkázy světa. Během pustošení Jeruzaléma se proroctví naplnila jen částečně. V plném rozsahu se naplní až v poslední době. Stojíme na prahu velkých a vážných událostí. Blíží se krize, jakou svět dosud nezažil. Stejně jako první učedníci můžeme mít i my jistotu, že nad tím vším vládne Bůh. Budoucí události řídí náš Stvořitel. Nebeský Král určuje osudy národů stejně, jako vede a usměrňuje svou církev. (E.G.Whiteová: MB 120.121)

Věčný Bože, děkuji za jistotu, že máš v rukou dějiny světa i můj osud. Všude kolem je plno zla, proto se chci dívat na Tebe, protože Tobě království i moc i sláva až na věky.

Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě... Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha.
Zatímco Bůh nás vede k Bibli jako k ochraně před vlivem falešných učitelů a před klamnou mocí démonických sil, ďábel se nás všemožně snaží odvést od studia Bible, která odhaluje jeho lži...

Ježíš dlouho před svým ukřižováním seznámil učedníky s tím, že bude zabit a pak vstane z mrtvých. Přítomní andělé se snažili jeho slova uložit do myslí i srdcí učedníků. Oni od něj ale čekali osvobození od římské nadvlády. Odmítli možnost, že by ten, na kterého bezvýhradně spoléhali, mohl zemřít tak potupnou smrtí, a na jeho slova rychle zapomněli. A když přišla zkouška, nebyli na ni připraveni. Ježíšova smrt zničila jejich naděje, jako by je na to jejich Mistr nepřipravoval.

Proroctví zjevují budoucnost stejně jasně, jako ji Kristus odhalil svým učedníkům. Srozumitelně nám přibližují události související s koncem času milosti a s přípravou na období soužení. Mnoho lidí však tyto důležité pravdy odmítá a chovají se, jako kdyby je Pán nikdy nezjevil... Doba soužení je zastihne nepřipravené. (E.G.Whiteová: Velký spor věků, 314)

Laskavý Bože, jak se podobám učedníkům... Mám své představy a touhy, kterých se nedokážu zříci. Otevři mi, prosím, oči, abych poznal, jak na tom jsem. Toužím být mezi těmi, kteří přijmou Tvoji proměňující moc.

Když Bůh opustil židovský národ, nepoznali to ani kněží, ani lid. I když je ovládl satan a propadli nejodpornějším vášním, stále se považovali za Bohem vyvolené. Kněží pokračovali dál v chrámové službě, na poskvrněném oltáři přinášeli dále oběti, denně svolávali požehnání na národ, který nesl vinu za smrt drahého Božího Syna a pokoušel se zničit jeho služebníky a apoštoly. Stejně nebudou obyvatelé země vědět, až bude v nebeské svatyni vyhlášeno neodvolatelné rozhodnutí, a tím navždy určen úděl světa. Lidé, které nakonec Boží Duch opustí, budou dále dodržovat náboženské formy. Satanská horlivost, kterou jim vdechne kníže zla, aby dokončil své zhoubné plány, bude vypadat jako horlivost pro Boha.

Protože se sobota stane předmětem sporu v celém křesťanstvu a protože se církve spojí se světskými úřady, aby vynutily uctívání neděle, stane se předmětem všeobecného zatracování malá menšina, která bude vytrvale odmítat podvolit se názoru většiny. Zazní požadavek, aby nebyla tolerována menšina, která se staví proti nařízení církví a státnímu zákonu, protože je lepší, aby trpělo několik lidí, než aby celý národ upadl do zmatku a nezákonnosti. Stejně argumentovali před více než 1900 lety představitelé židovského národa proti Kristu. Prohnaný Kaifáš prohlásil: „Jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.“ (J 11,50) To bude rozhodující argument. Nakonec bude proti světitelům pravé soboty vydáno nařízení, které určí, že si zaslouží nejpřísnější trest a po určité době budou moci být odsouzeni k smrti. Katolicismus ve Starém světě a odpadlý protestantismus v Novém světě budou postupovat společně proti lidem, kteří dodržují všechna Boží přikázání.

(Úryvek z knihy E.G.Whiteová: Velký spor věků, 325)

Když někteří mluvili o chrámu, jak je vyzdoben krásnými kameny a pamětnými dary, řekl: "Přijdou dny, kdy z toho co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozmetáno."
Lidé by měli být pozorní, aby nepřehlédli nic z toho, co jim Ježíš sdělil. Při zmínce o zničení Jeruzaléma seznámil své učedníky se znameními blížící se pohromy, aby mohli utéct. Stejně upozorňuje i svět na den konečného zúčtování. Uvádí znamení svého příchodu, aby každý, kdo chce, mohl uniknout před blížícím se spravedlivým Božím hněvem. Říká: "Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře" (Luk 21,25). Kdo mu naslouchá, rozezná znamení jeho příchodu a pozná, že "je bízko, přede dveřmi" (Mat 24,33).

Dnešní svět přijímá Boží poselství pro současnou dobu wstejně neochotně, jako Židé Spasitelovu výstrahu před zničením Jeruzaléma. Den Božího soudu bude pro bezbožné překvapením, ať přijde kdykoliv. Lidé budou zaujati zábavami, podnikáním a vyděláváním peněz. Náboženští vůdcové budou vychvalovat pokrok a osvícenost světa a lid bude ukolébán falešnou jistotou. Právě tak, jako se zloděj o půlnoci vkrádá přes nehlídané dveře, přepadne náhle záhuba lhostejné hříšníky a "neuniknou" (1.Tes 5,3).

Ani jediný křesťan při zničení Jeruzaléma nezahynul. Kristus dal svým učedníkům pokyny a všichni, kdo uvěřili jeho slovům, čekali na předpověděná znamení. "Když uvidíte, že Jeruzalém obkličují vojska," prohlásil Pán Ježíš, "tu poznáte, že se přiblížila jeho zkáza. Tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor, kteří jsou v Jeruzalémě, ať z něho oodejdou." (Lukáš 21,20.21) Když Římané pod vedením Cestia obklíčili město, upustili nečekaně od obléhání, i když se zdálo, že všechno mluví ve prospěch okamžitého útoku. Obležení obyvatelé města bez naděje na další úspěšný odpor se již chtěli vzdát, ale velitel římských vojsk stáhl své síly, aniž k tomu měl nějaký viditelný důvod. Milosrdná Boží ruka řídila události tak,aby přinesly dobro Božímu lidu. Čekající křesťané tak dostali slíbené znamení a všichni měli možnost uposlechnout Spasitelova varování. Události probíhaly tak, že ani Židé ani Římané nemohli útěku křesťanů zabránit. Když Cestius ustoupil, Židé vyrazili z Jeruzaléma a pronásledovali jeho ustupující vojsko. Zatímco vojska obou stran byla plně zaměstnána, křesťané měli možnost odejít z města. ... Bez váhání uprchli na bezpečné místo - do města Pelly v Pyreji za Jordánem.

... Když Titus znovu oblehl město, postihly Jeruzalém strašné pohromy. Město bylo obklíčeno v době Velikonoc (svátek Pescha), kdy se za jeho hradbami shromáždily miliony Židů. Zásoby potravin, které by vystačily pro obyvatele města na léta, byly zničeny z řevnivosti a msty soupeřících skupin, a proto nyní všichni prožívali hrůzy hladovění. ... "Ženy, které bývají tak milosrdné, vařily vlastníma rukama své děti a pojídaly je při těžké ráně dcery mého lidu." (Izajáš 49,15; Pláč 4,10)

... Židé sami byli strůjci svého údělu. Sami si naplnili pohár pomsty. ... Jejich utrpení se často vykládá jako trest, který je postihl na základě Božího rozhodnutí. Velký podvodník se tak snaží utajit svou vlastní činnost. Tvrdošíjným odmítáním Boží lásky a milosti Židé způsobili, že byla od nich odňata Boží ochrana a satan jim mohl vládnout podle své vůle. Strašné krutosti, které se projevily při zkáze Jeruzaléma, ukazují, jak satan jedná s těmi, kdo se poddali jeho nadvládě.

(Úryvek z knihy E.G.Whiteová: Velký spor věků, 15.17)

Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past. Neboť přijde na všechny, kteří přebývají na zemi. Buďte bdělí a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se bude dít, a mohli stanout před Synem člověka.
Závěrečná krize se nepozorovaně blíží. Slunce dál svítí na obloze a nebesa zvěstují Boží slávu. Lidé jedí a pijí, osévají pole a stavějí domy, žení se a vdávají. Obchodníci kupují a prodávají. Lidé mezi sebou soutěží a usilují o vyšší postavení. Milovníci zábavy neustále plní divadla, sázejí na dostizích i v hernách. Všude je cítit vzrušení a napětí, zatímco doba milosti pozvolna, ale jistě končí. Již brzy bude s věčnou platností rozhodnuto o osudu každého člověka. Satan má krátký čas. Dokud neskončí doba zkoušky a dveře milosti se neuzavřou, použije jakýkoliv svod a lež, aby nás získal na svou stranu.

Už staletí k nám z Olivové hory slavnostně zaznívají varovná slova našeho Pána: "Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past. ... Buďte bdělí a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se bude dít, a mohli stanout před Synem člověka" (Luk 21,34.36).

Mocný Bože, děkuji Ti, že jsi v Bibli poodhalil oponu dějin světa. Děkuji, že se nemusím bát posledních událostí, protože Ty vše řídíš tak, abys naplnil svůj záměr s touto planetou.

Nuže, lide můj, již vejdi do svých komnat a zavři za sebou dveře. Skryj se na chviličku, dokud hrozný hněv se nepřežene. Hle, Hospodin vychází ze svého místa, aby ztrestal nepravost obyvatel země. I odhalí země krev prolitou na ní a nebude již přikrývat povražděné.
Boží poselství pro současnou společnost zní: "Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete" (Mat 24,44). Společenské poměry, zejména ve velkoměstech v celém světě, oznamují jako burácení hromu příchod Božího soudu a konec všeho pozemského. Stojíme před rozhodujícím okamžikem dějin. Boží soudy dopadnou na naši zemi v rychlém sledu jeden za druhým - požáry, záplavy, zemězřesení a válečná krveprolití. Až dojde k těmto velkým a rozhodujícím událostem, anděl Boží milosti už nebude moci chránit ty, kdo nečiní pokání.

"Hle, Hospodin vychází ze svého místa, aby ztrestal nepravost obyvatel země. I odhalí země krev prolitou na ní a nebude již přikrývat povražděné" (Iz 26,21). Bouře Božího hněvu začíná. Obstojí v ní jen ti, kteří každý den přijímají pozvání milosti tak, jak ho přijali obyvatelé Ninive v Jonášově době. Posvětí je ochota respektovat přikázání svrchovaného Vládce. Jen spravedliví se díky Kristu ukryjí v Bohu, dokud pohroma nepřejde. (E.G.Whiteová, PK 278)

(Úryvek z knihy " ...Bože, prosím Tě o moudrost", S Božím slovem na každý den, ze dne 29. listopadu)