Opravdu zrušil Kristus Zákon?
Řím 6,14: "Hřích nad vámi už nebude panovat; vždyť nejste pod zákonem, ale pod milostí. Co z toho plyne? Máme snad hřešit, protože nejsme pod zákonem, ale pod milostí? Naprosto ne!"
Mnozí křesťané z výše uvedeného novozákonního verše vyvozují zvláštní závěr, že v Novém zákoně už starozákonní Desatero neplatí,vždyť přece "nejsme pod zákonem, ale pod milostí"! Přitom sám citovaný verš Řím 6,14 tuto eventualitu vylučuje důrazným odmítnutím možnosti libovolně hřešit. A Bible definuje hřích jako "přestoupení zákona"! (1.J 3,4)
Jestliže Adam s Evou zhřešili, a hřích je přestoupení zákona, musel tedy Boží mravní zákon platit už tehdy a ne teprve předáním Mojžíšovi na kamenných deskách. Z biblického kontextu plyne, že Boží zákon bude platit věčně, protože spolu s láskou tvoří základ Božího charakteru a Bůh je věčný.
(Poznámka: K lepšímu porozumění verše Řím 6,14 - že "Hřích nad vámi už nebude panovat; vždyť nejste pod zákonem, ale pod milostí" - nemáme v rámci našeho hlavního tématu dost prostoru. Snad jen ještě známé přirovnání: Jestliže zločinec unikne popravě díky milosti od prezidenta republiky, určitě z toho neplyne, že může nyní dál páchat zločiny, protože je pod milostí. Spíše jej tato milost zavazuje a motivuje k lepšímu životu, v opačném případě brzy skončí opět ve vězení a případně na popravišti, a tentokrát už jistě milost nedostane.)
Sám Ježíš Kristus potvrdil věčnou platnost Božího zákona:
Marek 12,24: "Nedomnívejte se, že jsem 
přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. Amen, pravím vám,: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane." Jestliže Pán Ježíš potvrdil zákon slovy
"Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona ..." jak
může křesťan s čistým svědomým tvrdit, že některé přikázání už neplatí?!
Mat 19,16-19: ""A hle, kdosi k němu přišel a zeptal se ho: "Mistře, co dobrého mám udělat, abych získal věčný život?" On mu řekl: "Proč se mě ptáš na dobré? Jediný je dobrý! A chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!" Otázal se ho: "Která?" Ježíš odpověděl: "Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe.""
Otázka 16. verše je i naší otázkou:
"Co mám činit, abych měl život věčný?" Pán Ježíš odpovídá:
"... zachovávej přikázání!"
Jak. 2,8-12: "... Kdo by totiž zachoval celý zákon, a jen v jednom přikázání klopýtl, provinil se proti všem. Vždyť ten, kdo řekl: `Nezcizoložíš,´ řekl také: `Nezabiješ.´ Jestliže necizoložíš, ale zabíjíš, přestupuješ zákon." Bible zde uvádí jako příklad dvě z deseti přikázání Zákona, z Desatera. Každé jedno z deseti přikázání je tedy pro nás závazné. A jedno z nich, 4. přikázání, zakazuje pracovat v sedmý den týdne, tedy v sobotu.
(Poznámka: V katolickém katechismu se jedná o 3. přikázání, protože (v souladu s předpovědí Danielova proroctví v 7. kapitole) tato církev zrušila 2. přikázání, zakazující uctívání obrazů a rytin, čímž se všechna následující přikázání posunula o jedno zpět. Poslední přikázání rozdělili na dvě, aby zaplnili prázdné desáté místo.)
Čtvrté přikázání Desatera
2.Mojž. 20,8-11: (Bible21)
"Pamatuj na sobotní den, aby ti byl svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je dnem odpočinku, zasvěceným Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci - ty, tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá děvečka, tvé dobytče ani přistěhovalec ve tvých branách. V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, ale sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil jej."
Oddělení (posvěcení) soboty není dáno smlouvou se židovským národem, ale vychází z vyšších principů:
"Sedmý den je den odpočinutí Hospodina ..." (v.11). Desatero odvoláním na stvořitelský týden poukazuje na nežidovský původ. První Žid se narodil až dlouho po potopě.
1.Mojž. 2,1-4: "Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo."
Sedmý den Bůh požehnal a posvětil. "Posvětit" znamená oddělit k svatému účelu. Jako se Bible liší od ostatních
knih, tak se liší sobota od ostatních dnů. Je posvěcena Bohem. Leží na ní zvláštní požehnání, které může přijmout každý, kdo ji světí.
Lidé staví krásné chrámy, ale vidíme, že to pro Pána Boha nehraje velkou roli, protože
Bůh svoji katedrálu nepostavil v prostoru, ale v čase!
BŮH USTANOVIL SOBOTU JAKO VĚČNÉ ZNAMENÍ BOŽÍHO LIDU.
Ezech.20,12.20: (Bible21, Bible kralická)
"... Též soboty mé svěťte, i budou na znamení mezi mnou a vámi, aby známé bylo, že já jsem Hospodin Bůh váš."
I dnes - v novozákonní době - chceme-li patřit k Božímu lidu, znamení zůstává stejné. Navěky. A zvláště v blížícím se závěru dějin, před návratem Krista, bude "
znamení Boží" v protikladu k "
znamení šelmy" hrát rozhodující roli.
Který je 7. den týdne?
Podle Bible je sobota 7. den týdne a neděle první den týdne. Viz například:
Mat 28,1: "Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu." Vidíme, že sobota předcházela 1. den týdne, musí tedy být poslední, sedmý den týdne. Všeobecně křesťané věří, že slavné ráno vzkříšení nastalo v neděli. Bible nepoužívá názvy dnů týdne, s výjimkou soboty. Ostatní dny týdne označuje číslem, kolikátý je to den po sobotě. A četli jsme, že obě ženy přicházeli k prázdnému hrobu 1. den týdne, to jest 1. den po sobotě ("když uplynula sobota") a tedy v nedělní ráno.
Nenechme se zmást současným kalendářem, kde týden končí nedělí. Mnohé staré kalendáře, některé kalkulačky, digitální hodinky a podobně mají dodnes správné (biblické) pořadí dnů týdne.
Pro týden nenacházíme nikde ve vesmíru opodstatnění. Rok je doba oběhu země kolem slunce, měsíc je doba oběhu Měsíce kolem Země, den je doba otáčky země kolem své osy. Pro týden nic nemáme - jen Bibli. Týden je dán sobotou, sedmým dnem. Sedmý den není neděle. Má-li být středem týdne středa (též německy - mittwoch), pak musí být 7. dnem sobota. Sobota se za celá tisíciletí neztratila i díky Židům, kteří ji pečlivě zachovávají z generace na generaci.
První křesťané zachovávali sobotu
Pán Ježíš světil sobotu.
Luk 4,16: "Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma."
Mat 24,20: "Modlete se, abyste se nemuseli dát na útěk v zimě nebo v sobotu." Když Pán Ježíš toto prohlásil, viděl dopředu zničení Jeruzaléma v r.70 po Kr. Tedy za cca 40 let. Vidíme, že od svých následovníků očekával svěcení soboty i po svém
nanebevstoupení. (Navíc - obraz zničení Jeruzaléma je také paralelou zničení světa v posledních dnech.)
Po odchodu Pána Ježíše jeho učedníci zachovávali sobotu.
Luk 23,54-56: "... Potom se vrátily, aby připravily vonné masti a oleje. Ale v sobotu zachovaly podle přikázání sváteční klid."
Skut. 17,2: "Pavel jako obvykle přišel do jejich shromáždění a po tři soboty k nim mluvil"
Také křesťané z pohanů zachovávali sobotu.
Skut. 18,1-4: "Potom odešel Pavel z Athén a přišel do Korintu ..... Každou sobotu mluvil v synagóze a snažil se získat židy i pohany."
A který den se bude světit na Nové zemi?
Iz 66,22-23: "Nebo jakož ta nebesa nová, a země ta nová, kterouž já učiním, stane přede mnou, praví Hospodin, tak stane símě vaše a jméno vaše. I stane se, že od novměsíce do novměsíce, od soboty do soboty přicházeti bude všeliké tělo, aby se klanělo přede mnou, praví Hospodin."
Nikde v Bibli nenajdeme Boží pokyn o změně sobotního dne, dne, který sám Bůh ustanovil v ráji, na jiný den v týdnu.
Tuto skutečnost uznávají i křesťané, kteří světí neděli. Katolický kardinál James Gibbons o tom napsal:
"Můžete přečíst bibli od 1. Mojžíšovy až po Zjevení a nenajdete v ní ani jeden řádek, který by vybízel ke svěcení neděle. Písmo vybízí a vede pouze ke svěcení soboty." (Víra našich otců str. 111, Baltomire 1895)
Pokud tedy v Bibli nenacházíme žádný důkaz, že Kristus nebo jeho učedníci změnili den bohoslužby, co vedlo tolik křesťanů k tomu, že na místo soboty přijali neděli?
Jak došlo ke změně soboty
V prvních 2-3 stoletích po Kr. křesťané běžně zachovávali sobotu, i přesto, že v té době prožívali různá pronásledování a vraždění.
První tendence zachovávat neděli se objevily uprostřed 2. století ve sboru v Římě, kde většinu věřících tvořili "nežidé" (Řím.11,13). V hlavním městě říše se v této době objevily silné antisemitské tendence, a proto se křesťané chtěli od Židů co nejvíce odlišovat. K vzájemné záměně docházelo zvlášť díky sobotě - stejnému dnu bohoslužby. Odtud pramení první snahy světit jiný den, než který zachovávají Židé.
Velká změna pro církev nastala v roce 313, kdy římský císař Konstantin ukončil pronásledování křesťanů a křesťanství ve své říši povýšil na státní náboženství. Podle tradice tento obrat nastal díky vítězství Konstantinovy armády, čítající 25 000 mužů, nad svým rivalem o trůn Maximusem, který proti němu měl obrovskou přesilu, 100 000 mužů. Konstantinovi bylo ve snu sděleno, že zvítězí jen pod symbolem kříže. Konstantin nechal našít kříž na bojovou zástavu a skutečně zvítězil a stal se císařem. Své zázračné vítězství připisoval kříži, křesťanům, ukončil pronásledování a prohlásil křesťanství za státní náboženství. Začal také jednat s církevními předáky a nabídl jim peníze a moc.
K volbě neděle jako bohoslužebného dne velkou měrou přispěla obliba "
dne slunce". Různé pohanské kmeny žijící na území Římské říše měly tento den ve velké úctě, protože starověký svět uctíval slunce jako významné božstvo.
Právě neděle, první den týdne, patřila tomuto bohu číslo jedna. Dodnes to zaznívá v některých jazycích -
Sonntag, Sunday, (sluneční den) ...
Uzákonění svěcení neděle v církvi
Ve čtvrtém století se poprvé setkáváme s uzákoněním neděle, nejdříve v civilním životě a později v náboženské oblasti. První
nedělní zákon vydal císař Konstantin
7. března v roce 321. Konstantin byl schopný politik. Ukončil pronásledování křesťanů, církev povýšil na úroveň státního náboženství, biskupům dal paláce a pohodlný život - a pak začal přicházet s požadavky a kompromisy - a uspěl. Co se satanovi nepodařilo pronásledováním církve, to se mu zcela podařilo nyní v blahobytu církve. Takový je paradox života.
Císař bral v úvahu popularitu uctívání slunce mezi pohany a oblíbenost tohoto zvyku mezi křesťany z pohanů, a proto se uzákoněním neděle snažil získat podporu císařství ze strany těchto dvou skupin. Konstantinův nedělní zákon ukazuje na to, že on sám byl vyznavačem boha slunce. Zní:
"Ať během ctihodného Dne Slunce úřady a lidé žijící ve městech odpočívají a ať jsou všechny dílny a obchody zavřené. Avšak na venkově se mohou zemědělci dál zabývat svou obživou." (Schaff, Dějiny křesť. církve, 3.sv. str. 380)
V r. 325 svolal Konstantin Nicejský koncil, kterému sám předsedal, kde došlo k několika významným rozhodnutím. První věc, kterou řešili, byla otázka, jestli církev bude věřit v trojjediného Boha, jak biblicky dokazoval alexandrijský biskup Athanázius, nebo v jednoho Boha stejně jako Židé, což také biblicky dokazova též alexandrijský biskup Arianus. Společným hlasováním bylo rozhodnuto, zvítězil Athanázius a tak od roku 325 církev věří v Trojici. Dále se rozhodli slavit narozeniny Ježíše Krista 24-26.prosince, aby se sjednotili s pohany, kteří v ten čas slavili narození boha slunce (zimní slunovrat) - i když je z Bible známo, že Ježíš se narodil někdy v září-říjnu. Také se dohodli - církev a stát, že se budou vzájemně podporovat. Císař od církve očekával morální podporu, církev od státu finanční podporu. Dohodli se také na založení státem uznávané organizaci, instituci, a tak vznikla
všeobecná církev katolická - katolík je všeobecný křesťan. Do té doby byla církev podzemní organizace.
Ostatní křesťany, kteří se nepřipojili k této státní instituci, nazvali sektáry.
Na tomto koncilu také řešili otázku,
který den světit? Do církve proudily tisíce jen částečně obrácených pohanů, kteří si s sebou vždy něco ze své pohanské minulosti přinesli a které stále přitahovalo uctívání slunce.
Nebylo možné, aby občané římské říše uctívaly dva dny v týdnu a tak křesťanští biskupové
změnili sobotu na neděli. Zdůvodnili si to tím, že v neděli vstal Kristus z mrtvých a proto budou světit den Páně místo soboty. Ve skutečnosti si už zvykli na pohodlný život v bohatství a bez pronásledování.
Křesťané, kteří se rozhodli zůstat poslušní Boha a dál světili 7. den týdne - sobotu, byli označováni za heretiky a kacíře.
V každém případě se jednalo o lidskou "úpravu" Božího nařízení. Ale již apoštolové předvídali, že po jejich odchodu vnikne do církve falešné učení a dojde k odpadnutí:
Skut.20,29-30: "Vím, že po mém odchodu přijdou mezi vás draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. I mezi vámi samými povstanou lidé, kteří povedou scestné řeči, aby strhli učedníky na svou stranu."
O několik desetiletí později církev následovala Konstantinova příkladu. Na koncilu
v Laodiceji v r. 364 (tento koncil nebyl koncilem celé církve, ale pouze církve katolické) byl vydán
první nedělní náboženský zákon. 29. kánon ustanovil, že křesťané by měli světit neděli, a
"pokud to je možné, neměli by v tento den pracovat" a "neměli by být nečinní (leniví) v sobotu, ale v tento den by měli pracovat." (Hefele, Dějiny koncilů str. 316)
Kolem roku 450 n.l.
římský biskup přijímá jméno Papas, to je Otec. Do té doby si byli všichni biskupové rovni, biskup římský, jeruzalémský, antiochijský, alexandrijský,ale od roku 450 římský biskup, protože seděl ve městě, kde sídlil i císař, se začal povyšovat nad ostatní. V roce 476, kdy západní Římská říše zaniká, římský biskup (papež) okamžitě přebírá politickou autoritu a moc místo císaře.
V r.538 byl vydán ještě striktnější zákon o neděli. 28. kánon koncilu říká, že v neděli by dokonce
"měla být odložena práce zemědělců, aby to lidem nebránilo v účasti na bohoslužbách" (G.M.Mansi Sacrorum Concilliorum 9.sv. str.919).
V roce 538 církev začíná vládnout nad králi a nad císaři. Tehdy začíná 1260 roční období církevní nadvády podle proroctví knihy Daniel a knihy Zjevení. V té době - středověku - nemohli bez rozhodnutí římského biskupa či-li papeže ani jmenovat nové krále. A když se některý král papeži nelíbil, tak ho mohl kdykoliv odvolat. V r. 1415 byl upálen Jan Hus, v r. 1517 Martin Luther přibíjí na dveře wittenbergského chrámu 95 tezí a probíhá reformace. Na konci předpovězeného období 1260 let, tedy
v roce 1798, Napoleonův generál Berthiér zajal papeže Pia VI., který ve vězení zemřel. Berthier 10.února vyhlásil Řím republikou. Světem letěla zpráva, že papežství umírá.
Zj 13,3: "Jedna z jejích hlav vypadala jako smrtelně raněná, ale ta rána se zahojila. A celá země v obdivu šla za tou šelmou."
Splnilo se proroctví knihy Zjevení (13.kap.), že šelma utržila smrtelnou ránu - ale to proroctví pokračuje, že - ta smrtelná rána se uzdravila. Výrazný prvek uzdravování začal v roce 1929, kdy za Mussoliniho byl znovuobnoven suverénní papežský stát
(Lateránské smlouvy 11.února 1929). Každý prostý člověk může dnes vidět, že se papežství vyvíjí ve všech směrech jako významná moc. Mnoho milionů lidí na světě dnes vidí v papežství jedinou naději pro jednotu a mír světa. Proroctví knihy Zjevení však také předpovídá, že v úplném závěru dějin
bude znovu vydán nedělní zákon a lidé budou nuceni se mu podřídit, pokud nebudou chtít být postiženi ekonomicky a později i fyzicky.
Viděli jsme, že svěcení neděle bylo nejdříve úvahou, pak záměrem, pak doporučením a nakonec rozkazem, který měli uposlechnout všichni křesťané. A když se něco přikazuje, nebo zakazuje, vždy to souvisí s pronásledováním těch, kteří neuposlechli. A toto pronásledování trvalo celý středověk ... a bude se ještě krátce opakovat.
Ke změně soboty se plně hlásí katolická církev
Gaspare de Fosso, arcibiskup v Reggiu, se k této otázce vyjádřil na koncilu v Trentu (1545), který se zabýval otázkou postupu proti protestantům. Řekl:
"Autoritu církve můžeme názorně vidět na Písmu, neboť na jedné straně je církev doporučuje a prohlašuje za božské a vybízí nás, abychom je četli, ... na druhé straně ze své vlastní moci ruší zákony, které jsou v bibli ustanoveny Pánem. Sobota, nejslavnější den v zákonu, byla změněna na den Páně. ... Toto a řada dalších ustanovení nebyla zrušena na základě pokynů Krista (protože on sám říká, že přišel zákon naplnit a ne zrušit), ale byla zrušena z autority církve." (Gaspare de Fosso, Proslov na 17. koncilu v Trentu, Sacrorum Concilliorum, sv. 33 str. 529)
Můžeme číst Bibli od První knihy Mojžíšovy až po Zjevení a nenalezneme jediného řádku, který by opravňoval k svěcení neděle. Písmo svaté přikazuje zachovávání soboty, dne, který nikdy nesvětíme. (Kardinál Gibbons)
Ještě jeden citát - jaká je skutečnost:
"Neděle je především státní, světské a nikoli církevní nebo křesťanské nařízení. Protože slunce již od dávných dob požívalo náboženské úcty, měla neděle již od počátku náboženskou příchuť, a to pohanskou. Není divu - vždyť císař, který vydal nedělní zákon, byl až do poslední hodiny svého života pohanem. Tak byla a je neděle pravým "donatio constantiny", Konstantinův dar. Neděle není darem křesťanství světu, ale darem světa křesťanům." (Farář Bedřich Jahn v evangelickém časopise "Einheit", 1947)
Jak se na tuto změnu dívá Bůh
Při studiu výše uvedených historických výroků je nutné si znovu klást otázku: Přijal Bůh tuto změnu jeho bohoslužebného dne a posvětil ho, anebo se s tímto odvážným zásahem lidí nikdy nesmířil a přeje si, abychom zachovávali jeho svatý sobotní den?
V pohledu do budoucna na tuto otázku odpovídá sám Boží Syn:
Luk 16,17: (Bible21)
"Spíše však pomine nebe a země, než aby přestala platit jediná čárka Zákona!"
Desatero - Boží mravní zákon - má věčnou platnost jako je věčný charakter věčného Boha. Čtvrté přikázání o sobotě - sedmém dni týdne je stejně tak platné jako šesté přikázání "nezabiješ", nebo kterékoliv jiné přikázání Desatera.
Zjev. 11,18-19: "Rozzuřily se národy, ale přišel hněv tvůj, čas, abys soudil mrtvé, odměnil své služebníky proroky a všechny, kdo jsou svatí a mají úctu ke tvému jménu, malé i velké; abys zahubil ty, kdo hubili zemi. Tu se otevřel Boží chrám v nebesích, a bylo v něm vidět schránu jeho smlouvy; rozpoutaly se blesky a rachot hromu, zemětřesení a hrozné krupobití." (Zvýrazněno autorem stránky)
"Schrána jeho smlouvy" ve Starém zákoně obsahovala kamenné desky s Desaterem přikázání. Bůh svůj zákon vyryl svým prstem do kamene, na znamení věčné platnosti a neměnnosti. Citovaný verš ze Zjevení 11 se týká závěrečných událostí těsně před návratem Krista a Božím soudem nad tímto světem. Je nám zde ukázáno, podle jakých kritérií budou lidé souzeni. Bude to původní nezměněné Desatero, včetně přikázání o svěcení sedmého dne týdne soboty.
Žalm 89,35: "... neznesvětím svoji smlouvu, nezměním, co splynulo mi ze rtů."
Mat.15,13: "Ale on jim odpověděl: "Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna."
Mat.15,6-9: "A tak jste svou tradicí zrušili slovo Boží. Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, když řekl: `Lid tento ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; marně mě uctívají, neboť učí naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.´"
A co říká sám Petr, v jehož jménu se zrušil Boží příkaz, co říká veleknězi, nejvyššímu představiteli tehdejší církve:
Skut.5,27-29: "Boha je třeba poslouchat, ne lidi."
To by si měl uvědomit člověk vždy, když se rozhoduje v oblasti své víry.
Z výše uvedeného vyplývá, že se církev povýšila svou autoritou nad Boží slovo, či-li nad Boha.
BŮH ŘÍKÁ: Jediná literka, ani puntík nepomine ze Zákona, dokud nepomine nebe a země! (Mat.5,18)
ČLOVĚK ŘÍKÁ: Jedno přikázání zrušit, jiná změnit! (středověk i současnost)
Pro nás zbývá otázka: ČÍ AUTORITU UZNÁM JÁ ?
Řím.14,12: "Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu."
Apoštol Pavel důrazně varoval před každou změnou apoštolského podání, před každou změnou Božího slova.
Gal.1,8-9: "Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! ..."
Tak tvrdá slova Pavel neměl ve zvyku používat, ale zde to bylo odůvodněno naléhavostí tohoto varování.
Máme se držet toho původního - apoštolského podání. A kdy mám větší jistotu: když čtu toto jejich podání "černé na bílém" v Božím slově, nebo když mi člověk o něčem, co je v rozporu s Božím slovem, tvrdí, že to je apoštolské podání? Co když je to "jedna paní povídala"?
Jak.2,10.11: "Nebo kdo by koli celého zákona ostříhal, přestoupil by pak jediné, všechněmi jest vinen. Ten zajisté, kterýž řekl: Nesesmilníš, takéť řekl: Nezabiješ. Pakli bys nesesmilnil, ale zabil bys, učiněn jsi přestupníkem zákona."
Stejně tak by mohl Jakub napsat:
Ten, který řekl: Nesemilníš, řekl také: Pomni na den sobotní. Jestliže se tedy nedopouštíš smilství, avšak nepamatuješ na den sobotní, jsi přestupníkem zákona.
Závěrem
Ukázali jsme si, že Ježíš, apoštolové a ještě dlouho první křesťané světili sedmý den týdne - sobotu. Učení o neděli není podle Krista, ale podle Konstantina a pohanského náboženství.
Je také pravdou, že vždy ve všech dobách křesťanství existovali věřící, kteří světili sedmý den týdne - sobotu - podle Boží vůle. Odpadlá státní církev je vždy označovala za kacíře a pronásledovala.
Bůh již dávno věděl a v proroctvích předpověděl, že církev změní toto důležité nařízení (proroctví Daniel 7. a 8. kapitola). V proroctví však rovněž ukázal, že zachovávání soboty bude před druhým příchodem Krista obnoveno.
Z jiných textů Písma víme, že sobota trvá od západu slunce v pátek večer do západu slunce v sobotu večer.
Před druhým příchodem našeho Spasitele musí být lidé seznámeni s věčným evangeliem (Zjev.14,6-7). Musí slyšet poselství o spasení v Ježíši Kristu, o tom, že Kristus přijde podruhé, aby zřídil své věčné království. Musí však slyšet i o tom, jak má člověk žít, aby byl pro toto království připraven.
Podle proroctví knihy Zjevení víme, že těsně před návratem Krista, kdy "smrtelně zraněná šelma" bude již zcela uzdravena,
znovu dojde k uzákonění svěcení neděle. Dnes již můžeme pozorovat tyto snahy představitelů katolické církve v USA a v rámci Evropské unie. Až k tomu dojde, každý člověk, každý křesťan se bude muset rozhodnout, čí autoritu bude respektovat. Podle svého rozhodnutí přijme buď znamení šelmy, nebo pečeť Boží. O tom ale více při studiu knihy Zjevení. Můžete k tomuto studiu využít níže uvedené odkazy na
kurzy Bible.
Dnešní lidé, celé národy a celý svět potřebují hodně věcí. Potřebují změnit pořadí hodnot, víc si začít cenit lidí než věcí. Potřebujeme ekologickou nápravu, dokonalejší počítačovou techniku, energeticky méně náročnou technologii, nový systém školství, zdravotnictví, spolehlivější mezinárodní
odzbrojovací smlouvy, dokonalejší mezinárodní spolupráci.
Bylo by možno dlouho pokračovat. Dnešní svět naléhavě potřebuje mnoho věcí.
Co však potřebujeme nejvíce, je návrat jednotlivců i celých národů k Bohu. Až doposud jsme na světě vládli my, lidé. Nakupilo se hodně neřešitelných problémů. Nyní k nám přichází Bůh (
poslední hodina) a chce vzít události do svých rukou. Bude účtovat a pak obnoví svět.
Dnes si však přeje, abychom mu dopřáli sluchu a přijali jeho zásady za své, uznali, že on je náš Stvořitel, Spasitel a Pán, jak o tom hovoří také čtvrté přikázání (2.Moj 20,8-11; Zjev 14,6-7)
Co bude satan dělat a říkat a jak na to zareagují lidé?
„Vrcholným činem velkého podvodného dramatu bude satanovo napodobení Ježíše Krista. Církev dlouho tvrdí, že očekává příchod Spasitele jako splnění svých nadějí. Boží nepřítel zdánlivě napodobí Kristův příchod. V různých částech světa se satan lidem ukáže jako vznešená bytost oslňující krásy, podobající se Božímu Synu, jak ho popisuje Jan ve Zjevení (Zj 1,13-15). Slávu, která ho bude obklopovat, nepřekoná nic, co dosud spatřilo lidské oko. Zazní vítězoslavné volání: „Kristus přichází! Kristus přichází!“ Lidé budou padat před ním v úctě na zem, on pozvedne ruce a bude jim žehnat, jako Kristus žehnal svým učedníkům, když žil na zemi. Jeho hlas bude měkký a podmanivý a přitom melodický. Laskavým hlasem zopakuje některé z pravd, které kdysi vyslovil Spasitel, bude uzdravovat lidské nemoci a pak bude lidem tvrdit, že změnil sobotu na neděli, a bude všem přikazovat, aby světili den, kterému on požehnal. Bude prohlašovat, že lidé, kteří stále zachovávají sedmý den, se rouhají jeho jménu tím, že neposlouchají jeho anděly, které k nim poslal se světlem a pravdou. To bude klam, kterému takřka nebude možné odolat. Jako Samaritáni, kteří byli podvedeni Šimonem Kouzelníkem, budou lidé od nejvyššího do nejprostšího brát vážně tyto klamy a budou říkat: „Tentoť jest Boží moc veliká.“
(E.G.Whiteová, Velký spor věků, 329.330)
Některé knihy k danému tématu:
"Desatero", "Bůh před soudem", "Velký spor věků"
