CESTA K VNITŘNÍMU POKOJI

Ellen Gould Whiteová

Jen málo knih se může chlubit takovým rozšířením jako tento svazek. Kniha byla přeložena do více než sedmdesáti jazyků, dočkala se bezpočtu různých vydání a miliónových nákladů. Stále přináší inspiraci a ukazuje řešení základních otázek lidské existence statisícům čtenářů po celém světě. Naznačuje řešení základních otázek člověka a chce mu ukázat, kde a jak najde skutečný vnitřní pokoj, vyrovnanost, cíl a smysl svého života. Představuje a vysvětluje kroky na cestě víry, které vedou ke skutečné a trvalé radosti, po níž všichni toužíme.

Tuhá vazba, rozměry 16x24 cm, 139 stran

''Ježíš Kristus však neobětoval svůj život proto, aby v Bohu vzbudil lásku vůči nám. Nezemřel proto, aby Boha přiměl nabídnout nám záchranu. Naopak, ´vždyť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby každý, kdo v něho uvěří, unikl záhubě a získal věčný život.´ (Jan 3,16)

Bůh - nebeský Otec - nás nemiluje proto, že Ježíš za nás zemřel, ale byl ochoten obětovat svého Syna, protože nás miluje. Prostřednictvím Ježíše Krista Bůh prokázal hříšnému světu bezpodmínečnou lásku. 'Bůh s námi prostřednictvím Ježíše Krista uzavřel mír.' (2.Korint. 5,19) Bůh trpěl spolu se svým Synem. ...''

„… Před tím, než se Adam s Evou postavili proti Bohu, měli možnost s ním komunikovat přímo. V jeho přítomnosti byli šťastni, protože ‚v něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání‘ (Koloským 2,3). Když se však dopustili hříchu tím, že Boha neuposlechli, už jim Boží čistota, Boží svatost, nepřinášela radost a snažili se před Bohem ukrýt.

Dnešní člověk jedná podobně. Protože se mu nelíbí to, co se líbí Bohu, není rád v jeho přítomnosti a nerad s ním mluví prostřednictvím modlitby. Kdyby jej Bůh přijal do svého království v nebi, byl by tam nešťastný. Neměl by radost z toho, že může být s Bohem nebo s anděly.

Celý vesmír se řídí pravidlem nesobecké lásky. Všichni obyvatelé nebe milují Boha, protože Bůh miluje je. V srdci člověka, který má rád hřích, však Boží láska nenachází patřičnou odezvu. Myšlenky a chování takového člověka se podstatně liší od myšlenek a chování zachráněných, kteří se hříchu vzepřeli a budou žít v nebi. Byl by tam nešťastný. Před Ježíšem, světlem a zdrojem radosti, by se skrýval. Bůh žádným příkazem nevyloučil z nebe ty, kdo přijali hřích za svůj. Vylučují se sami. Nebyli by tam schopni žít. Boží sláva by se pro ně stala zničujícím žárem. Raději by zemřeli, než by pohlédli do tváře Ježíše Krista, který položil život, aby je zachránil.

My sami, svou vlastní silou, nejsme schopni se vymanit z moci zla – hříchu. Naše srdce je zamořeno hříchem a sami je nedokážeme změnit. …“

Sirotci (ukázka z knihy)