PROROCKÝ KLÍČ V BIBLI
Proroctví s matematickou přesností
(Biblické citace jsou převážně z překladu Bible kralické, případně z Bible ekumenické)

V Bibli nacházíme mnohá proroctví, kterým nemůžeme rozumět, neznáme-li používanou symboliku. Mnoho důležitých informací je v proroctvích ukryto pod symboly. Např.:
Zjevení 17,1: "... Pojď se mnou, ukážu ti soud nad velikou nevěstkou, usazenou nad vodami ..." Co znamená "nevěstka usazená nad vodami"?

Zásada pro správné porozumnění Bibli je sledování a respektování biblického kontextu (2.Petr 1,20-21). Jinak řečeno - Bible se musí vykládat sama, tedy Biblí. Právě nerespektování této zásady je jednou z hlavních příčin existence takového množství církevních denominací a sekt.

Žena v proroctvích představuje církev. Viz například Efez 5,24-25.31-32. Věrná žena představuje pravou církev, nevěrná (nevěstka) představuje odpadlou církev. To je všeobecně známé, je k tomu mnoho biblických textů.
Co tedy znamená výše uvedená symbolika "nevěstka usazená nad vodami"? Ne vždycky je tak snadné najít biblický výklad, jako v uvedeném příkladu. Symboly jsou vyloženy v téže kapitole:
Zjevení 17,15: "A řekl mi: "Vody, které jsi viděl, nad nimiž ta nevěstka sedí, to jsou národy, davy, rasy a jazyky." "Vody" (moře, množství vod) vždy představuje lidstvo (národy, jazyky). Potom "nevěstka usazená nad vodami" symbolizuje odpadlou církev, která se zpronevěřila svému poslání a snaží se lidstvo ovládat ("sedí nad ním") a ne mu v duchu Kristově pokorně sloužit. Tak to vykládá sama Bible a to je pravda.



Mnohá biblická proroctví obsahují časové údaje a také k jejich porozumnění musíme znát symboliku Bible. Zde se dostáváme k důležitému prorockému klíči, který platí v celé Bibli. Pán Bůh ukládá prorokovi jeden den za jeden rok:
Ezechiel 4,6: "...ukládám ti za každý rok jeden den."
Pro časová proroctví v Bibli tedy platí, že


Příklad:
Zjevení 12,6: "Žena pak uprchla na poušť, kde jí Bůh připravil útočiště, aby tam o ni bylo postaráno po tisíc dvě stě šedesát dní." Už víme, že "žena" představuje církev a v tomto případě věrnou církev, o kterou Bůh s láskou pečoval "na poušti" - tedy v ilegalitě, všelijak skrývanou před pronásledováním celý dlouhý středověk 1260 let. Proroctví hovoří o 1260 dnech a to podle výše uvedeného klíče v reálu znamená 1260 let.



S použitím tohoto prorockého klíče budeme překvapeni, jak úžasně přesná jsou časová proroctví v Bibli. Vzhledem k tomu, že podle těchto proroctví žijeme už v závěru světových dějin, máme možnost si pravdivost těchto časových proroctví ověřit v historických pramenech, že se opravdu naplnila. Tato proroctví se potom dají chápat jako objektivní důkaz, že pisatelé Bible byli opravdu inspirováni a vedeni Božím Duchem (což oni sami dosvědčují - viz např. ap. Pavel v II.Timot 3,16), protože žádný člověk (ani ďábel) nemohl s takovou přesností znát předem tyto časové údaje týkající se konkrétních událostí.

Ukážeme si to na jednom z nejúžasnějších Danielových proroctví. (Znalost Danielových proroctví ve Starém zákoně je nezbytná k porozumnění proroctví v knize Zjevení v Novém zákoně.)

Daniel 9,24-27: "Sedmdesáte téhodnů odečteno jest lidu tvému a městu svatému tvému k zabránění převrácenosti a k zapečetění hříchů, i vyčištění nepravosti a k přivedení spravedlnosti věčné, a k zapečetění vidění i proroctví, a ku pomazání Svatého svatých. Věziž tedy a rozuměj, že od vyjití výpovědi o navrácení a o vystavení Jeruzaléma až do Mesiáše vývody bude téhodnů sedm, potom téhodnů šedesáte dva, když již zase vzdělána bude ulice a příkopa, a ti časové budou přenesnadní. Po téhodnech pak těch šedesáti a dvou zabit bude Mesiáš, však jemu to nic neuškodí; nýbrž to město i tu svatyni zkazí, i lid ten svůj budoucí, tak že skončení jeho bude hrozné, ano i do vykonání boje bude boj stálý všelijak do vyplénění. Utvrdí však smlouvu mnohým v téhodni posledním, u prostřed pak toho téhodne učiní konec oběti zápalné i oběti suché; a skrze vojsko ohavné, až do posledního a uloženého poplénění hubící, na popléněné vylito bude zpuštění."

Toto biblické proroctví bylo vážným varováním židovskému národu. Bůh skrze proroctví představil poslední, omezenou "dobu milosti" pro svůj starozákonní lid. Byla to doba "70 téhodnů" (rozuměj týdnů), která byla pro izraelský národ odečtena z většího časového úseku 2300 dnů (Daniel 8,14).



Bůh tedy oddělil pro Izrael časový úsek 490 let, během kterého se měly odehrát určité významné události. Všechno, co se mělo stát podle úvodního verše (Dan.9,24) se naplnilo v důsledku Kristovy oběti na kříži a jeho vzkříšení. Pro nás je nyní důležité, že "Mesiáš vývoda" z verše 25 je Mesiáš, Ježíš Kristus.
Abychom mohli sledovat naplnění daného proroctví, potřebujeme především znát začátek tohoto proroctví na časové ose.



Od kdy začíná běžet oněch 70 týdnů = 490 let?
Dan.9,25: "Věziž tedy a rozuměj, že od vyjití výpovědi o navrácení a o vystavení Jeruzaléma ..." Daniel napsal toto proroctví ještě v době, kdy izraelský národ byl v zajetí v Persii - ještě od doby babylonské říše. Časový údaj "490 let" měl začít běže v okamžiku, kdy bude vydáno povolení (výpověď) k návratu Židů ze zajetí zpět do Jeruzaléma a bude jim povoleno znovu vybudovat zničené město. To se naplnilo za vlády perského krále Artaxerxe.

Ezdráš 7,7.12.13: "S ním se vydali do Jeruzaléma i někteří Izraelci, kněží a levité, zpěváci, vrátní a chrámoví nevolníci v sedmém roce krále Artaxerxa ... Artaxerxes, král králů, knězi Ezdrášovi, znalci zákona Boha nebes: Rozhodnutí. Nuže: Vydal jsem rozkaz, že každý z izraelského lidu, ... může jít s tebou..." Zde je ten historický údaj: "V sedmém roce krále Artaxerxa".

V roce 464 př.Kr. nastoupil Artaxerxes jako král, jeho sedmý rok panování byl tedy rok 457 př.Kr. Tento zákon byl vydán na podzim tohoto roku. Známe tedy počáteční rok, od kterého začíná platit naše proroctví. Je to rok 457 př.Kr.



Podle Dan.9,25 od výnosu Artaxerxa až do vystoupení Mesiáše mělo uplynout "téhodnů sedm, potom téhodnů šedesáte dva". Sedm týdnů a šedesátdva týdnů je celkem 69 týdnů, to je 483 dnů a v přepočtu 483 let.
Když vyjdeme z výchozího bodu tohoto časového údobí, z roku 457 př.Kr., dostáváme další pevný bod na časové ose - rok 27 po Kr.

(POZNÁMKA: Při matematickém úkonu nezapomeňme, že jsme překlenuli "0" na časové ose a že nultý rok jako takový neexistoval. Proto je správný rok 27 po Kr. a nikoliv 26 po Kr.)

Vystoupil Mesiáš skutečně v r.27 po Kr., tedy 483 roků po výnosu krále Artaxerxa v r. 457 př.Kr.?

Galat.4,4: "Když se však naplnil stanovený čas , poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy,podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny."

Lukáš 3,1-3.21-23: "V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judsko a v Galilei vládl Herodes, ... stalo se slovo Boží k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti. I začal procházet celé okolí Jordánu a kázal: 'Čiňte pokání a dejte se pokřtít ...Když se všechen lid dával pokřtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe a Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas:'Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil'."

"Mesiáš" je hebrejské slovo pro "Pomazaného", "Kristus" je totéž v řečtině. Ačkoliv se Pán Ježíš narodil jako Syn Boží, nebyl do svého pomazání "Mesiášem" - "Pomazaným". Písmo nás informuje (viz též Skut.10,37.38), že Ježíš byl pomazán při svém křtu v Jordánu Duchem svatým. Od té doby je Mesiášem, neboli Kristem. Jeho křest se konal v 15. roce vlády Tiberia a to byl právě rok 27 po Kr.
Tedy přesně v předpovězený čas. (POZNÁMKA: Je známo, že při stanovení počátku našeho letopočtu došlo k omylu, že Pán Ježíš se vlastně narodil asi 4 roky před Kr.)

Marek 1,14.15: "...Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží ..." Těmito slovy začínal Ježíš své veřejné působení.

Ježíš jistě znal proroctví Danielovo. Jeho vystoupení v předpovězený čas jej potvrzuje jako Syna Božího a Mesiáše. Tato skutečnost dává naší víře pevné základy.



Dan.9,26.27: "Po téhodnech pak těch šedesáti a dvou zabit bude Mesiáš, však jemu to nic neuškodí ... Utvrdí však smlouvu mnohým v téhodni posledním, u prostřed pak toho téhodne učiní konec oběti zápalné i oběti suché..."

Po uplynutí 62 týdnů (tedy celkem 69 týdnů od r.457 př.Kr.) měl být zabit Mesiáš. Proroctví předpovědělo jeho smrt uprostřed posledního týdne. Poslední (sedmdesátý) prorocký týden začal v r. 27 po Kr. K ukřižování Pána Ježíše došlo na jaře r.31 po Kr., tedy o tři a půl roku později. Proroctví Danielovo se doslovně vyplnilo.

Smrtí Pána Ježíše se stala obětní služba v chrámu bezpředmětnou. "...učiní konec oběti zápalné i oběti suché...". Všechny oběti zvířat byly jen symbolickým poukazem na toho Jediného, Beránka Božího. Zemřel na kříži na Golgotě za všechny lidi. (viz 1.Korint.5,7)







Od ukřižování Pána Ježíše ještě zbývá 3,5 roku (polovina posledního týdne) do konce období pro Izrael - do roku 34 po Kr. V tomto roce končí 70 týdnů oddělených pro Izrael. Skončila doba osvědčení, daná Židům jako vyvolenému národu. V tomto roce byl ukamenován Štěpán, první křesťanský mučedník. Křesťané se kvůli pronásledování rozprchli do okolních zemí a evangelium se začíná hlásat pohanům.

Gal.3,28.29: "Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil." (Viz též Řím.2,28.29. a Řím.9,6-8)

V novozákonní době tedy o příslušnosti k Božímu lidu nerozhodují lidská kriteria - např. příslušnost k určité církvi, nebo k určitému národu. Vše záleží na vntřním vztahu člověka ke Kristu. A toto může posoudit jedině sám Bůh, protože jen On umí číst v lidském srdci. Proto je psáno, že "mnozí první budou poslední a poslední první" (Mat 19,30). Tyto skutečnosti vyjdou najevo až na soudu při Kristově návratu - na "konci světa".



Pro úplnost dodejme, že proroctví o sedmdesáti týdnech, kterým jsme se právě zabývali, je součástí delšího prorockého řetězce, který sahá až do roku 1844 po Kristu. Je to nejdelší časové proroctví v Bibli, které pokrývá "2300 dnů" (rozuměj let) a označuje začátek první fáze Božího soudu. (Dan 8,13-14) První fáze Božího soudu (vyšetřující) probíhá souběžně s naším pokračujícím životem na Zemi, je tedy předadventní. Druhá a třetí fáze proběhne až po slavném návratu Mesiáše a ukončení dějin tohoto světa (viz např. Zjevení 20.)

Z kontextu 8. a 9. kapitoly Danielova proroctví je zřejmé, že úsek 70 týdnů (490 let) je oddělen z celkových 2300 let. Zdá se, že Pán Bůh tím sledoval nějaký záměr. Možná to mohly být i tyto tři důvody:

1) Proroctví o 70 týdnech bylo zajímavé poselství pro tehdejší židovský národ, bylo pro ně povzbuzením v době jejich exilu v Babyloně.

2) Protože prvních 490 let je odděleno z celkových 2300 let, mají tedy společný počátek a tímto způsobem Bible sama určuje, odkdy začíná běžet oněch 2300 let.

3) Co bylo pro Židy tehdy proroctvím - oněch 70 týdnů (490 let), je pro dnešní křesťany už naplněnou historií. Přesné naplnění 1. části proroctví je dalším důvodem k důvěře, že se stejně tak spolehlivě naplní i ta zbývající část.

A tou zbývající částí není nic menšího než návrat Krále vesmíru, Boží soud a spravedlnost pro všechny.