Doba, ve které žijeme, je v Bibli označována jako "DOBA KONCE" (např. Dan 8,17). Je to doba před návratem Božího Syna na naši planetu, kdy světem zaznívá tzv. "trojandělské poselství" (viz téma "Apokalypsa: Poselství tří andělů"). Je to též "doba soudu", neboť v nebi - v místě Božího trůnu - již začíná probíhat první fáze Božího soudu nad tímto světem (viz téma "Boží soud"). A je to také "doba milosti", protože záleží jen Bohu, kdy řekne "DOST" a nikdo z lidí už nebude mít možnost cokoliv změnit na svém osudu. Žádné proroctví v Bibli neurčuje datum Kristova návratu. Nejdále do budoucna sahající proroctví v Bibli určuje právě začátek "doby soudu" či "doby konce" (viz téma "Proroctví o začátku Božího soudu"). Dále již můžeme jen sledovat události ve světě a kolem nás, které s narůstající intenzitou potvrzují pravdivost biblických předpovědí, jak to zde bude vypadat těsně před Kristovým příchodem. Kdo jen trochu zná Bibli, nemůže nevidět, že ten čas je zde! O tom jsme mohli přemýšlet v tématu "Jak to bude s koncem světa?".

Víme však, že Boží milost skončí krátce před Kristovým návratem. Některá místa v Bibli naznačují, že to bude asi jeden rok před touto událostí. V tomto posledním roce už nebude moci být nikdo zachráněn, kdo se dosud pro tuto Boží nabídku nerozhodl a na svět dopadne sedm posledních ran.

O tomto krátkém osudovém období hovoří například:

Zj 15,8: "Svatyně byla naplněna oblakem slávy a moci Boží, takže nikdo nemohl vstoupit do svatyně, dokud se nedokoná sedmero pohrom, které přináší těch sedm andělů."

Zj 22.11: "Kdo křivdí, ať křivdí dál, kdo je pošpiněn, ať zůstane ve špíně - kdo je spravedlivý, ať zůstane spravedlivý, kdo je svatý, ať setrvá ve svatosti."

Amos 8,11.12: "Hle, přicházejí dny, je výrok Panovníka Hospodina, kdy pošlu na zemi hlad, ne hlad po chlebu ani žízeň po vodě, nýbrž po slyšení slov Hospodinových. Budou vrávorat od moře k moři a ze severu na východ; budou pobíhat a hledat slovo Hospodinovo, ale nenajdou."

Podobně, jako když Noe nastoupil na loď a "Hospodin za ním zavřel" (Gn 7,16). Lidé by pak rádi nastoupili (když začala potopa), a Noe by je snad vpustil, ale Bůh to už nedovolil - tehdejší "doba milosti" už skončila. Noe 130 let

svět varoval, lidé měli dost času přemýšlet a rozhodnout se. Těsně před definitivním uzavřením lodi měli lidé ještě více možností se přesvědčit, že Noeho varování je opodstatněné. Mohli sledovat neobvyklé věci, které se vymykaly jejich běžným zkušenostem - jako např. spořádaný nástup velkého množství párů zvířat na koráb.

Tak je tomu i nyní. Všichni sledujeme, že s naším světem není něco v pořádku. Můžeme si ověřit, že se plní předpovězené události doby konce. Úderem první rány však bude vše rozhodnuto a "dvéře pro záchranu" budou Božím rozhodnutím definitivně uzavřeny. Bude to vlastně ještě krátce před dopadem první rány, podobně jako potopa začala až asi týden po uzavření korábu. Lidé se tehdy možná první den báli, ale druhý a další den, kdy se nic nedělo, si oddychli a znovu se začali Noemu vysmívat. Zřejmě se nyní bude situace opakovat. Televize, internet ani noviny nepřinesou žádnou informaci, že se už v nebi rozhodlo.

Naopak, dojde k uvolnění velkého napětí:

1 Tes 5,3: "Až budou říkat `je pokoj, nic nehrozí´, tu je náhle přepadne zhouba jako bolest rodičku, a neuniknou."

Na svět začnou dopadat hrozné rány; Boží lid však bude před těmito ranami uchráněn (Zj 16,2; 18,4). Hned po skončení sedmi ran nastane slavný Kristův příchod a pak bude následovat období tisíc let - známé jako "milénium".

Zaměříme nyní svoji pozornost na události, které se mají odehrát na začátku, v průběhu a na konci tohoto tisíciletí. O tomto období pojednává zvláště Zjevení 20. kapitola.

Zj 19,11-16: "A viděl jsem nebesa otevřená, a hle, bílý kůň, a na něm seděl ten, který má jméno Věrný a Pravý, neboť soudí a bojuje spravedlivě...Na plášti a na boku má napsáno jméno: Král králů a Pán pánů."

Slavný návrat Božího Syna

Konečně! Událost, o kterou se generace křesťanů modlí už 2000 let: "Přijď království tvé". Po skončení sedmi ran a na závěr harmagedonské bitvy Ježíš Kristus svým slavným návratem otevírá události související s miléniem. Mezi nimi bude dominovat obzvláště jeden zázrak:

Zj 20,4: "...Nyní povstali k životu a ujali se vlády s Kristem na tisíc let."

Vzkříšení spravedlivých

Bible hovoří o dvojím vzkříšení a dvojí smrti. První vzkříšení se týká spravedlivých, resp. spasených. Druhé vzkříšení a druhá smrt se týká odsouzených, resp. nespravedlivých - až po uplynutí 1000 let.

Zj 20,5.6: "Ostatní mrtví však nepovstanou k životu,

dokud se těch tisíc let nedovrší. - To je první vzkříšení. Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení! Nad těmi druhá smrt nemá moci, nýbrž Bůh a Kristus je učiní svými kněžími a budou s ním kralovat po tisíc let."

Totéž potvrzuje apoštol Pavel:
1 Tes 4,15-17: "Toto vám říkáme podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem."

Pavel říká, že to nemá "ze své hlavy", ale že je to "podle slova Páně" (verš 15). Pán Ježíš hovoří také o vzkříšení jedněch k životu a druhých k soudu (J 5,28.29).

Luk 14,14: "Blaze tobě, neboť nemají, čím ti odplatit; ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých."

Časové rozpětí mezi těmito dvěma vzkříšeními bude tisíc let.

Proměna těla věřících

Zemřelí v Kristu budou vzkříšení již v novém, oslaveném těle. Živí věřící, kteří se dočkají návratu Pána, budou v okamžiku proměněni a v novém, oslaveném těle půjdou společně se vzkříšenými vstříc Pánu Ježíši.

1 Kor 15,51-54: "Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni. Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost. A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: `Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil!"

Filip 3,20.21: "My však máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista. On promění tělo naší poníženosti v podobu těla své slávy silou, kterou je mocen všecko si podmanit."

1 Tes 4,17.18: "potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. Těmito slovy se vzájemně potěšujte."

Spravedliví jdou na dovolenou

Můžeme se na to těšit, že budeme s Kristem v nebi - na tisíciletých "prázdninách".

Úděl spravedlivých na počátku milénia lze tedy shrnout: 1. Jejich smrtelnost se změní v nesmrtelnost. 2. Obdrží podobné tělo, jaké obdržel Pán Ježíš při svém vzkříšení. 3. "Půjdou" vstříc Pánu do oblak na tisícileté "prázdniny" v nebi. (Po skončení milénia bude jejich "trvalým bydlištěm" nová země.)

Úděl nevěřících

2 Tes 1,7-10: "a vás utiskované spolu s námi vysvobodí, až se zjeví Pán Ježíš z nebe se svými mocnými anděly, aby v plameni ohně vykonal trest na těch, kteří neznají Boha, a na těch, kteří odpírají poslušnost evangeliu našeho Pána Ježíše. Jejich trestem bude věčná záhuba `daleko od Pána a slávy jeho moci´, až v onen den přijde..."

Iz 11,4: "nýbrž bude soudit nuzné spravedlivě, o pokorných v zemi bude rozhodovat podle práva. Žezlem svých úst bude bít zemi, dechem svých rtů usmrtí svévolníka."

Budou zabiti, zničeni Kristovým slavným příchodem a povstanou z hrobů až na konci milénia k odsouzení.

A co bezbožní, kteří budou při návratu Pána Ježíše v hrobech?

Zj 20,5: "Ostatní mrtví však nepovstanou k životu, dokud se těch tisíc let nedovrší."

Ano, zůstanou mrtví, než přejde 1000 let, aby potom povstali k soudu.

Šokující stav země

Jer 25,33: "Ti, které Hospodin v onen den skolí, zůstanou ležet od jednoho konce země ke druhému. Nebude se nad nimi naříkat, nebudou sebráni, nebudou pohřbeni, budou jak hnůj na povrchu země."

Jeremjáš vidí obraz hrůzy. Povrch země je pokryt mrtvolami. Mnozí z nich sami po smrti toužili, když nastal příchod Krále králů (Zj 6,15-17). Nikdo je nepochovává, neboť na zemi již není živého člověka. Věřící jsou v nebi, bezbožní mrtvi.

Iz 24,19.20: "Země se rozlomí, země se rozkymácí, země se rozpadne. Země se rozvrávorá, bude jak opilec, bude se zmítat jako budka. Dolehne na ni její nevěrnost, i padne a už nepovstane."

V důsledku závěrečných událostí před příchodem Krista je země v rozvalinách. (Zj 16, 18.20.21; 19,11-21)

Jer 4,23-28: "Viděl jsem zemi, a hle, je pustá a prázdná, nebesa jsou beze světla. Viděl jsem hory, a hle, třesou se, všechny pahorky se otřásají. Viděl jsem, a hle, nikde žádný člověk, i všechno nebeské ptactvo odletělo. Viděl jsem, a hle, sad je pouští, všechna města v něm jsou podvrácena Hospodinem, jeho planoucím hněvem. Toto praví Hospodin: 'Celá země bude zpustošená, ale neskončím s ní docela. Země nad tím bude truchlit, zachmuří se nebe shůry, neboť jsem vyhlásil, co mám v úmyslu, a neželím toho a od toho neupustím.'"  

Ďábel spoután

Zj 20,1-3: "...Zmocnil se draka, toho dávného hada, toho ďábla a satana, na tisíc let jej spoutal, uvrhl do propasti, uzamkl ji a zapečetil, aby již nemohl klamat národy, dokud se nedovrší těch tisíc let. Potom musí být ještě na krátký čas propuštěn."

Verš sám vysvětluje, co je myšleno spoutáním satana - "aby již nemohl klamat národy, dokud se nedovrší těch tisíc let". Satan je spoután nečinností. Bude to pro něj a jeho démony jistě hrozných 1000 let, kdy budou odsouzeni k nečinnosti a k přemýšlení nad důsledky své činnosti... Jsou to tedy řetězy okolností, které jej poutají.

Termín "propast" vystihuje beznadějný stav země, zpustošené, vylidněné, ... Je zde použit stejný výraz (v řečtině "abyssos"), jako v řeckém překladu zprávy o stvoření v 1. Mojžíšově 1,2 (stav země před stvořitelským týdnem).

Soud na nebi

Zj 20,4: "Viděl jsem trůny a na nich usedli ti, jimž byl svěřen soud. Spatřil jsem také ty, kdo byli sťati pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží, protože nepoklekli před dravou šelmou ani jejím obrazem a nepřijali její znamení na čelo ani na ruku. Nyní povstali k životu a ujali se vlády s Kristem na tisíc let."

Spasení lidé se účastní druhé fáze soudu. (Viz samostatné téma "Boží soud"). (Viz též 1.Kor 6,2.3)

Sestoupení svatého města na zem
Zj 21,2.10: "A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha..."

Pán Ježíš nyní přijde na tuto zem již potřetí, nyní i se svými vykoupenými, za účelem vykonání rozsudku - třetí fáze Božího soudu.

Satan propuštěn ze svého vězení
Zj 20,7.8: "Až se dovrší tisíc let, bude satan propuštěn ze svého žaláře a vyjde, aby oklamal národy ve všech čtyřech úhlech světa, Góga i Magóga. Shromáždí je k boji a bude jich jako písku v moři."

Bezbožní budou vzkříšeni (Zj 20,5) a tím pádem pominou okolnosti "svázání satana". Nyní má novou možnost ovládat (manipulovat) nevěřící. Je vidět, že během milénia se jeho charakter nezměnil. Ví dobře, že všechno prohrál, ale chová se jako pes zahnaný do kouta... chystá se k útoku.

Vykonání rozsudku
Zj 20,9.10: "Viděl jsem, jak vystoupili po celé šíři země a obklíčili tábor svatých a město, které miluje Bůh. Ale sestoupil oheň z nebe a pohltil je. Jejich svůdce ďábel byl uvržen do jezera, kde hoří síra a kde je již dravá šelma i falešný prorok..."

Celá odbojná armáda bude s definitivní platností ("na věky věků") zničena ohněm od Boha. Sám ďábel nalezne svůj konec v tomto "ohnivém jezeře".

Tento oheň je též označován jako
"druhá smrt":
Zj 20,14: "Pak smrt i její říše byly uvrženy do hořícího jezera. To je druhá smrt: hořící jezero."

Všichni, kteří zemřeli "první smrtí", budou znovu vzkříšeni (J 5,28.29; 6,39.40). Z "druhé smrti" nevzejde žádné vzkříšení - je to definitivní konec existence.

Nikdo nebude mučen na věky - ve smyslu nekonečně dlouho. To by bylo dílo hodné satana a ne milosrdného Boha. Spravcedlnosti však bude učiněno zadost - každý bude mít odměřen trest (délku utrpení) podle výsledků Božího soudu.

Zj 20,12-15: " Viděl jsem mrtvé, mocné i prosté, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Ještě jedna kniha byla otevřena, kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách. Moře vydalo své mrtvé, i smrt a její říše vydaly své mrtvé, a všichni byli souzeni podle svých činů. Pak smrt i její říše byly uvrženy do hořícího jezera. To je druhá smrt: hořící jezero. A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera."

Nový ráj - obnovená země

2 Petr 3,10-13: "...Když tedy se toto vše rozplyne, jak svatě a zbožně musíte žít vy, kteří dychtivě očekáváte příchod Božího dne! V něm se nebesa roztaví v ohni a živly se rozpustí žárem. Podle jeho slibu čekáme nové nebe a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost."

Zj 21,1: "A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo."

Mat 5,5: "Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví."

Jak nádherná perspektiva pro lidstvo - pro ty, kteří touží po spravedlnosti, po lásce a bezpečí. Pán Ježíš zaslíbil všem mírným, tichým lidem, že dědičně obdrží zemi (Mat 5,5). Zemi krásnou, neposkvrněnou hříchem, ani ekologií, zemi bez válek a násilí.

A on sám, Ježíš, bude na ní bydlit s vykoupenými.

Zj 21,3-5: "A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: 'Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo.' Ten, který seděl na trůnu, řekl: 'Hle, všecko tvořím nové.' A řekl: 'Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá.'"

Bůh to zaslíbil a také to splní. Váhu svému zaslíbení dodal zdůrazněním: "Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá". Na Božím slovu - a jedině na něm - můžeme bezpečně stavět svůj život.

Zj 22,17: "A Duch i nevěsta praví: "Přijď!" A kdokoli to slyší, ať řekne: "Přijď!" Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života."


Nabídka platí pro všechny. A je zdarma. Proč ji s vděčností nepřijmout? Jde o to, aby naše jména byla zapsána v knize života.
Zj 20,15: "A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera."