DŮM OD DOMU
s knihami naděje

Jaroslav Kohoutek

Co všechno můžete prožít, když chcete lidem v naší zemi přinést radostné evangelium až domů.

Veselé i méně veselé, krátké i delší zážitky z dvacetileté nepopulární misijní práce prodejce duchovní a zdravotní literatury.

Měkká vazba, rozměry 15x21 cm, 114 stran vč. 7 barevných

Ukázky z knihy

VHOD ČI NEVHOD

„Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování.“ (2.Tm 4,2)

Zbýval mi poslední byt ve staré bytovce a současně poslední v ten den. Za dveřmi se však ozýval velmi rozhněvaný mužský hlas, spíše křik. Cítil jsem velmi silné, téměř neodolatelné pokušení nesahat na zvonek a jít domů. Krátká modlitba o přítomnost Božích andělů mi dodala sílu a tak jsem zazvonil. Mladý muž mne s váháním pozval do síně a po chvíli i do pokoje, kam zavolal svou paní. Zpočátku bylo ještě poznat, že zde bylo silné napětí po předchozím boji, ale mohl jsem téměř hmatatelně cítit, jak se atmosféra mění pod vlivem Božího Ducha. Oba manželé spolu začali krásně komunikovat nad naší literaturou, která je velmi zaujala. Největší radost jsme měli všichni tři z duchovní knihy „Velké drama věků“, kterou oba manželé rozhodně chtěli mít - kromě zdravotního „New startu“ a dětské knihy „Filipova dobrodružství“. Z finančních důvodů nemohli vzít další knihy, ale věřím, že se brzy opět uvidíme.

Při mém odchodu vládla v bytě nádherná atmosféra pokoje a radosti. Byla to pro mne velká zkušenost o tom, že „naše bojování není s tělem a krví“. Když věřící člověk vysloví Ježíšovo jméno, nebo cituje něco z Božího slova, ten zlý zpravidla ustupuje před silnějším. Proto se také zkušení kolportéři tiše v duchu modlí v době, kdy si zákazník vybírá a listuje v nabízených knihách.

VYSVOBOZENÍ ZE ZAČAROVANÉHO KRUHU

Pozval mne starší muž, který si už před pěti lety ode mne vzal nějaké knihy. Z mých poznámek jsem věděl, že se zajímal o jógu a o duchovní věci, ale též o zdravý životní styl. Nejprve jsem mu představil zdravotní knihy. Všechno se mu líbilo, chtěl všechny knihy vzít, i pro syna a manželku. Jenže později, „určitě do vánoc – jak budou peníze“. Zeptal jsem se jej, co ho nejvíc zajímá, co rád čte? Jednoznačně potvrdil, že duchovní knihy. Tak jsem ukázal Touhu věků a Velké drama věků. Byl tím nadšen, ale problém zůstával - ty peníze.

V příjemné atmosféře jsme si povídali o životě, o víře, smyslu života. On vyprávěl, jak dlouho nemohl najít cestu ke křesťanské víře. Přál si uvěřit, ale nevěděl jak na to jít. Cítil, že mu něco chybí, ale jako by nemohl překročit začarovaný kruh. Tou překážkou byla evoluční teorie, která stála v cestě jeho víře. Dost jej to trápilo. A pak prý najednou zjistil, že je to zcela jednoduché, dnes věří a je šťastný. Bylo to na něm vidět, že se opravdu těší ze své nabyté víry. Pak se na mě podíval a říká: „A za to vděčím jedné malé knížečce, která mi otevřela oči! Však vám ji ukážu!“ A vyndal odněkud brožuru od našeho bratra RNDr. Krále „Život – náhoda, nebo záměr?“

V té chvíli mi bylo fantasticky dobře. Říkám mu: „A jestlipak si vzpomínáte, jak jste k té knížce přišel?!“ Na chvíli se zarazil, podíval se na mě – a pak si vzpomněl. Oba jsme měli velkou radost, protože tu knihu si koupil před pěti lety ode mne. A musela mu být opravdu drahá, protože nyní začal uvažovat jinak. Říká: „Víte co, vy máte tak vzácné knihy, že já nebudu na nic čekat, tady máte papír a všechny ty knihy na stole sečtěte, já je beru okamžitě.“ Říkal, že už se možná nesetkáme a že on je rozhodně chce, pro sebe i pro rodinu.

Ještě jsme si pěknou chvíli povídali, krátce jsem mu vysvětlil úvodní Danielovo proroctví a shodli jsme se na tom, že se možná oba dočkáme návratu Pána Ježíše. On sám byl přesvědčen, že už musí být brzy konec s tímto světem. Věnoval jsem mu ještě duchovní brožuru „Co se mi líbí“, časopis Znamení doby, korespondenční kurs Bible a rozloučili jsme se.

Jsem Bohu vděčný za toto setkání. Bylo to pro mne tolik potřebné nové ujištění, že naše práce má velký význam a že stojí za to překonávat ty mnohé překážky, které se nám často staví do cesty.

O SÍLE KOLPORTÉRSKÉ PRŮKAZKY :-)

Procházím malou předzahrádkou k domovním dveřím a branku nechávám neprozřetelně otevřenou. Paní domu otevírá a v tu ránu vylítla z domku kočka a v mžiku byla až za zmíněnou brankou. Paní začala lamentovat nad tímto problémem, že jim utekla kočka a samozřejmě já jsem na vině. „Mezi řádky“ mi naznačovala, že už jsem nadělal škody dost a že snad jí už ode mne nic dalšího nehrozí. Říkám jí „tak ji zavolejte zpět“, ale paní jen rezolutně mávla rukou, že neexistuje žádná možnost dostat ji zpět.

Nevím, co mne to napadlo, ale jen tak „na půl pusy“ říkám kočce „NA!“ a nabízím jí naši průkazku jako úžasnou pochoutku. Kočka se otočila, koukla na průkazku a jako by viděla klobásu - byla okamžitě zpět až u nohou té paní, kam jsem ji tu průkazku přemístil. Říkám – tak si ji vezměte, ne? Paní byla chvíli ztuhlá úžasem, pak si přece jen kočku vzala a pozvala i mne dál - když dělám ty zázraky. Po mém odchodu zůstala v domě kniha „Jeviště života“ a zřejmě pěkně naštvaná kočka :-)